Vysláním vojenských lékařů a zřízením nemocnice na území KLDR v době korejské války se Československo zařadilo mezi sovětské satelity, které zde měly své lékařské jednotky. Právní statut nemocnice byl komplikovaný; vyslání lékařů zaštitoval Československý červený kříž, realita však standardnímu protokolu neodpovídala. Podle prvního vedoucího mise MUDr. Bartáka se totiž hlášení o lokaci naší skupiny nepřátelské straně (kvůli případům nechtěného útoku) podle „zdejší praxe“ neprováděla. Ke všemu se funkce československé mise změnila; z polní nemocnice poskytující první pomoc na odsunovou, zajišťující náročnější lékařské úkony a doléčení.
Polní nemocnice zahájila působení v dubnu 1952, dva měsíce poté, co o jejím vytvoření rozhodl sekretariát ÚV KSČ. V nemocnici zpočátku pracovalo 29 lékařů, ošetřovatelek a zdravotníků, lůžková kapacita se pohybovala kolem dvou tisíc lůžek. Zprvu působila ve vesnici Sogam, v dubnu 1953 byla přemístěna do lokality poblíž Hŭičchŏnu. Současně došlo k vystřídání většiny personálu a novým velitelem se stal MUDr. Bedřich Placák, který o svém působení podal obsáhlou zprávu v Pamětích lékaře (1997). V říjnu 1953 byla nemocnice přesunuta do Čchŏngdžinu, kde do ukončení mise v roce 1957 sloužila civilnímu obyvatelstvu.
Zdravotnická mise se během svého působení musela přizpůsobovat krajně nepříznivým podmínkám. Jednotlivá lékařská stanoviště byla od sebe příliš vzdálená a jejich spojení bránil nevyhovující terén. Ten mnohdy znemožňoval průjezd nákladních aut a ranění byli přiváženi na obyčejném dvoukoláku. Bez problémů se neobešlo ani personální obsazení, ať už se jednalo o lékaře či pomocné pracovníky. Skupina přišla několik dní před odletem do Koreje o svého hlavního chirurga a vedoucímu lékaři bylo vytýkáno nedostatečné politické přesvědčení i nadměrné kontrolování a kritizování korejských lékařů a sester. Československý personál nebyl připravený na komplikovaný chod lékařského zařízení, Korejci neměli dostatečnou kvalifikaci a jazykové vybavení. Během několika dní po příjezdu mise navíc přišla o svého tlumočníka.
Zřízení nemocnice v Čchŏngdžinu nepřineslo stabilnější poskytování lékařské péče. Budova musela být opakovaně postavena a vybavena, přičemž veškeré náklady neslo Československo. Soupisy adresované ministerstvu zdravotnictví poskytnutý materiál dokládají.