Korea byla v Československu známá od návratu legionářů z Dálného Východu po první světové válce, ve větší míře ovšem až od konce 2. světové války. Velkou zásluhu na šíření povědomí měl korejský archeolog Han Hŭngsu (1909-?), působící na našem území od roku 1943. Jeho kniha Korea včera a dnes (1952) a četné články publikované v periodickém tisku představily Koreu, její dějiny a kulturu ve srozumitelných souvislostech. V roce 1950 byla založena koreanistika na FF UK. Její pedagogové a absolventi byli využíváni zejména pro státní službu jako členové DKNS, v rolích diplomatů či tlumočníků na vyslanectví v Pchjongjangu, pro nemocnici v Čchŏngdžinu a samozřejmě při tlumočení na všech úrovních. Téma bojující Koreje proniklo do nejrůznějších kulturních oblastí, od filmu (Bojující Korea, 1953) a literatury (sbírka Čeští spisovatelé korejským dětem, 1952) a až po nejrůznější artefakty. Z nich vyniká sousoší Tibora Bártfaye, které se objevilo na známce z roku 1953. Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur založené v roce 1951 obdrželo v roce 1956 z KLDR obsáhlý dar, který se stal podkladem pro výstavu v roce 1958. Překlady korejské literatury (Čo Kičchŏnovy sbírky Pektusan, 1951 a Ulice v plamenech, 1952) a korejské náměty (špionážní román Romana Kima Sešit nalezený v Sunčchonu, 1953) se staly povinnou četbou pro školy i armádu.
Severní Korea posílala do Československa svou filmovou produkci a do roku 1989 bylo uvedeno celkem 43 snímků s velmi sporným ohlasem. Zvláštní kapitolu tvořily návštěvy uměleckých souborů, mezi nimiž významem zpětně vyniká vystoupení světově proslulé tanečnice Čchö Sǔnghǔi v roce 1956, jemuž byla věnována velká pozornost v dobovém tisku. Podobně strukturovaná výměna byla častá i v následujícím desetiletí. Probíhala v rovině knižní výměny (akademická), výměny fyzických osob (soubory, umělecká tělesa, loutkáři, filmaři) a výstavnictví.