Osobní kontakty mezi Čechoslováky a Severokorejci vedly k uzavření několika smíšených manželství. Jedním z nich je sňatek československého lékaře MUDr. Karla Černého, CSc., se severokorejskou instrumentářkou a zdravotní sestrou Kim Kjŏngsuk. Seznámili se při práci v čchŏngdžinské nemocnici a do manželství vstoupili roku 1956 v severokorejském hlavním městě Pchjongjangu. Krátce nato spolu odjeli do Československa a Kim Kjŏngsuk se do své domoviny nevrátila, KLDR k tomu nikdy neudělila souhlas.
Kim Kjŏngsuk (1934-2020) se narodila v severokorejské vesnici Kosŏngdong, později se s rodinou přestěhovala do přístavního města Čchŏngdžinu. Přestože byla nejmladším a fyzicky nejslabším dítětem z chudé rodiny (otec pracoval jako zemědělec a matka byla ženou v domácnosti), podařilo se jí získat slušné vzdělání a kvalifikaci jako sálová sestra. Rodina přišla o veškerý majetek vinou Kjŏngsukina staršího bratra a ocitla se ve velké finanční tísni. Zůstal jim pouze matčin šicí stroj, s jehož pomocí si delší dobu vydělávali na živobytí. Tehdy se Kjŏngsuk naučila šít a tuto dovednost využila později v Československu, kde pracovala ve firmě PRODEX jako šička textilního a koženého zboží (např. pytlíky na cvičky a bryndáky). Zdravotnické vzdělání po odchodu z Koreje neuplatnila.
Karel Černý (1921-2001) vystudoval lékařskou fakultu na Univerzitě Karlově. Toužil cestovat, a když se v 50. letech dozvěděl o možnosti sloužit v severokorejském Čchŏngdžinu, naučil se prý za tři měsíce komunikovat korejsky a na pohovoru komisi zazpíval nejznámější korejskou lidovou píseň Arirang. Manželům Černým se v Československu narodily dvě děti – syn Miran (*1957) a dcera Tamara (*1965). Kim Kjŏngsuk navštěvovala kurzy českého jazyka na Univerzitě Karlově a jazyk si osvojila. Protože však děti ke svému jazyku nevedla, pro manželský pár se korejština stala „tajným jazykem“, kterému děti nerozuměly. Otcova profese umožnila rodině výjezdy do zahraničí (Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko). V letech 1966-1971 dále pobývali v západoafrické Ghaně, kde Karel Černý pracoval na výzkumu využití mouky z bobů fazole praskavce ledencového (psophocarpus tetragonolobus) v bezmléčné výživě kojenců. Celkově zde rodina strávila ve třech turnusech přes čtyři a půl roku. Po skončení prvního a druhého turnusu měla nárok trávit dovolené v Československu, během kterých navštívila řadu evropských metropolí a podívala se také za oceán. Starší syn Miran v Ghaně navštěvoval mezinárodní školu, určenou pro děti cizinců a movitých Ghanců, dcera Tamara do první třídy nastoupila až v Praze. Poslední zahraniční pracovní cestu Karel Černý absolvoval v polovině 80. let do Libye. Pro údajný pasivní postoj k politickému dění v roce 1968 byl totiž po návratu z Ghany vyškrtnut z KSČ a cesty do kapitalistického zahraničí nebyly v jeho případě žádoucí.
Kontakty s Koreou
Rodina Černých během svého pobytu v Ghaně a později také v Československu udržovala blízké vztahy s manželi Bazalovými, dalším československo-severokorejským párem. Od 80. let manželé Černí pronajímali ve svém domě pokoj zahraničním hostům a Kim Kjŏngsuk se seznámila s korejskými turisty původem z Jižní Koreje či Japonska, s nimiž pak udržovala pravidelnou korespondenci. K severokorejskému původu se Kim Kjŏngsuk veřejně příliš nehlásila, pouze o státních svátcích a jiných významných dnech (např. oslava Kim Ilsŏngových narozenin) chodívala s dcerou na severokorejské velvyslanectví v Praze – v marné naději, že jí bude jednoho dne umožněno vycestovat do KLDR a shledat se s rodinou. Jediným konkrétním důkazem, že má příbuzné v KLDR, se staly sporadické dopisy a balíčky s různorodým obsahem; veliké oblibě v rodině Černých se těšily severokorejské sušené ryby.