Mezi lety 1951 a 1953 bylo na československé odborné, střední a vysoké školy přijato dalších více než 700 korejských studentů. Středoškolští studenti byli ubytováni v internátu v pražské Dittrichově ulici, jenž získal přízvisko Domov korejské mládeže. Vysokoškolští studenti žili na kolejích s českými spolužáky, kteří na ně dohlíželi a pomáhali jim s učivem. Školy sledovaly výsledky korejských studentů a podávaly hlášení ministerstvu školství, které udržovalo v obraze (vel)vyslanectví KLDR. To sehrálo důležitou roli v rozhodování o návratu neúspěšných či z pohledu režimu problémových studentů, ale i v ideologické průpravě, na kterou se v pozdějších letech kladl stále větší důraz.

Korejská mládež studovala na československých školách zejména technické obory (výroba obráběcích strojů, metalurgie, hutnictví, stavitelství ad.), také jazyky, diplomacii, zahraniční obchod či chemii. Na jejich výuce češtiny se podíleli i studenti koreanistiky. Na konci 50. let ale KLDR mění politiku a je nadále považováno za nežádoucí, aby korejská mládež pobývala na studiích v zahraničí. Na podzim 1957 jsou staženi nově nastoupivší studenti středních škol a učilišť z řad dětí, které byly přijaté jako sirotci. Roku 1962 jsou hromadně odvoláni všichni studenti a v zahraničí mohou zůstat jen výjimky. Studijní výměna pokračovala v menších rozměrech až do konce 80. let.

Během kvapného odjezdu v roce 1957 zůstaly na nádraží zapomenuté tři kufry. Zavazadla za svými majiteli doputovala dodatečně, díky záznamu celního úřadu však máme představu o jejich obsahu. Zda si však studenti mohli po návratu ponechat také zahraniční literaturu, není známo. Zprávy československého velvyslanectví v Pchjongjangu stvrzují, že kontakt mezi zaměstnanci a navrátivšími se Korejci nebyl vítaný a vazby na cizí země se staly v kádrovém profilu nežádoucí. Dosud je známý osud jediné dívky, která u nás strávila část dětství. Podle Vladimíra Pucka získala Rjö Sungu v Československu úplné vzdělání a na FF UK absolvovala také stáž na oboru bohemistika, později působila jako vedoucí oboru bohemistiky na Pchjongjangské univerzitě cizích jazyků. Na studia byl přijat také Kwanbok, chlapec, kterému pomohl s léčbou a později i se získáním možnosti studovat v ČSR koreanista Jaroslav Bařinka. Přestože byl Kwanbok svěřen do Bařinkovy péče, nakonec se i on musel vrátit domů.