Československo poskytovalo v první polovině 50. let Severní Koreji největší hospodářskou pomoc hned po ČLR a SSSR. Podle zpráv ministerstva zahraničních věcí bylo od začátku války do jara 1953 do KLDR posláno zboží za přibližně 800 milionů Kčs (ve staré měně). Pro další pomoc se pořádaly sbírky na základě usnesení Politbyra ÚV KSČ. Ne všechno do Koreje dorazilo vinou dlouhé cesty i mnohdy chaotické organizace. Kromě stavby a zařízení nemocnice byly do Koreje dodávány suroviny, součástky, látky nebo dopravní prostředky (jízdní kola, lokomotivy i autobusy). Československo vysílalo i odborníky, zejména pro oblast strojírenství, na projektech významně participoval výrobce turbín, ČKD Blansko.

Na základě dohody o hospodářské a technické pomoci z roku 1954 se Čechoslováci v následujících šesti letech významně podíleli na zprovoznění podzemních strojírenských závodů v Hŭičchŏnu nebo opravny nákladních automobilů (později funguje jako automobilka) v Tŏkččhŏnu.

Československo dodávalo technologie a know-how pro rekonstrukci vodních elektráren (kaskádové přehrady na řekách Čangdžin, Pudžŏn a Hŏčchŏn, v 60. letech byla dokončená elektrárna Kanggje a centrála na řece Tongno, dnes Čangdža). Mimo tyto velké projekty zprávy zmiňují podíl na výstavbě cementáren a válcoven ocelových plechů nebo barevných kovů a různých dalších továren a dílen.

Bezprostřední poválečná pomoc byla vzhledem k důsledkům konfliktu považována za dar, očekávalo se však postupné navázání standardní obchodní výměny. Podle oficiálních dobových statistik se Československo podílelo na celkovém obratu zahraničního obchodu KLDR z více než pěti procent, KLDR na československém obchodě ani ne procentem. V druhé polovině 50. let se obchod rozvíjí, od konce dekády začíná KLDR splácet dříve poskytnuté úvěry, brzy se však splátky nedodržují stejně jako dohodnutá výměna zboží. Objem obchodu ze strany Československa postupem času klesá.